Skalní hrad Sloup
Hrad Sloup je velice působivým skalním hradem, nachádzejícím se v oblasti Lužických hor. Je vystavěn na skalním suku ve výšce 30 metrů. Je to památkově chráněný objekt s vysokou sezónní návštěvností, láká hlavně romanticky založené turisty. Na skále je mnoho vytesaných prostor, které sloužili nejrůznějším, zejména světským a sakrálním účelům, tyto prostory byly tesány a pak důmyslně pospojovány v jeden hradní celek. Prostory jsou bez sbírkových předmětů a na každého návštěvníka působí ohromujícím dojmem.
Nejdříve zde bylo středověké hradní opevnění a poté barokní poustevna. Stěny skály jsou vytvarovány do stupňovitých zahradních teras. Jedna z nejstarších a nejzajímavějších prostor je hladomorna ve tvaru džbánu. Obyvatelé hradu zde nacházeli útočiště ve válečných dobách. Jiní majitelé byli loupeživí rytíři, kteří odsud pořádali spanilé jízdy po kraji.
Třicetiletá válka způsobila zkázu hradu. Nový rozmach přišel až za barokního období, kdy se zanícený katolík Ferdinand Hroznata z Kojotova pustil do přestavby hradu a vytvořil zde poustevnu. Jeho původní návrh měl obsahovat poutní místo s klášterem. Avšak Ferdinand záhy zemřel a plány byly zredukovány na pouhou poustevnu, kterou v 16. století obývalo šest poustevníků. Hrad vlastnil rod Kinských, kteří žili v zámku pod hradem a do poustevny přiváděli své návštěvníky a význačné hosty. Poustevna zrušena koncem 18. století, kdy se začala otevírat návštěvníkům jako turistická atrakce. Památka se zcela otevřela veřejnosti v roce 1827.
Nejdříve zde bylo středověké hradní opevnění a poté barokní poustevna. Stěny skály jsou vytvarovány do stupňovitých zahradních teras. Jedna z nejstarších a nejzajímavějších prostor je hladomorna ve tvaru džbánu. Obyvatelé hradu zde nacházeli útočiště ve válečných dobách. Jiní majitelé byli loupeživí rytíři, kteří odsud pořádali spanilé jízdy po kraji.
Třicetiletá válka způsobila zkázu hradu. Nový rozmach přišel až za barokního období, kdy se zanícený katolík Ferdinand Hroznata z Kojotova pustil do přestavby hradu a vytvořil zde poustevnu. Jeho původní návrh měl obsahovat poutní místo s klášterem. Avšak Ferdinand záhy zemřel a plány byly zredukovány na pouhou poustevnu, kterou v 16. století obývalo šest poustevníků. Hrad vlastnil rod Kinských, kteří žili v zámku pod hradem a do poustevny přiváděli své návštěvníky a význačné hosty. Poustevna zrušena koncem 18. století, kdy se začala otevírat návštěvníkům jako turistická atrakce. Památka se zcela otevřela veřejnosti v roce 1827.
Bezděz
Založení hradu Vznik hradu bezprostředně souvisí s rozsáhlým kolonizačním úsilím českého krále Přemysla Otakara II., z jehož podnětu vznikl v 2. polovině 13. století velký počet nových vesnic a také tři města – Bezděz, Doksy a Kuřívody. Hrad samotný byl panovníkem určen jako správní centrum rozsáhlého královského panství a k jeho ochraně, jakož i k ochraně významné obchodní cesty vedoucí do Mělníka okolo Bezdězu dále do Žitavy. Výstavba hradu proběhla mezi léty 1265–1278[2] a na její realizaci se podílela významná královská huť ovlivněna stavebním uměním, které do Čech přivezli mniši řádu cisterciáků z Burgundska a severního Německa. Stavba byla provedena s nesmírnou precizností, vzniklo zde velice působivé dílo ve stylu rané gotiky, dokonale reprezentující osobu svého zakladatele Přemysla Otakara II.
Současnost – expozice Bezděz se řadí mezi nejvýznamnější památky Česka, jedná se o nejlépe dochovaný hrad Přemysla Otakara II. Přístupný je areál původního horního hradu (velmi významná raně gotická kaple s křížovou klenbou, starý královský palác, purkrabství), velká část zachovalých hradebních zdí, Čertova věž. Křížová cesta s barokními kapličkami podél přístupové cesty. Velká věž je zpřístupněná jako rozhledna. Prohlídku lze absolvovat s průvodcem, nebo samostatně s textem.
Současnost – expozice Bezděz se řadí mezi nejvýznamnější památky Česka, jedná se o nejlépe dochovaný hrad Přemysla Otakara II. Přístupný je areál původního horního hradu (velmi významná raně gotická kaple s křížovou klenbou, starý královský palác, purkrabství), velká část zachovalých hradebních zdí, Čertova věž. Křížová cesta s barokními kapličkami podél přístupové cesty. Velká věž je zpřístupněná jako rozhledna. Prohlídku lze absolvovat s průvodcem, nebo samostatně s textem.
Houska
Tajemný, magický, prokletý či pekelný. Všechny tyto přívlastky má hrad jménem Houska, který byl zpřístupněn široké veřejnosti teprve roku1999. Při prohlídce máte pocit, že ukrývá něco tajemného, ať už je to brána do pekla či stroj času, který zde prý kdysi nalezl Mácha.
Další zvláštností je skála, která prostupuje celým hradem. Její části můžete spatřit jak venku na nádvoří, tak i uvnitř, například v loveckém sálu. Celé nádvoří je obdařeno úžasnou akustikou, díky níž se Houska stala vyhledávaným místem pro pořádání různých koncertů.
K hradu a jeho okolí se váže mnoho pověstí. Nejoblíbenější je ta o pekle, jehož vchod prý střeží strašlivý černý mnich bez obličeje. O tom, kde se brána do jiného světa nachází, se ale vedou již mnoho let spory.
Další zajímavou postavou je nocí bloumající černokněžník, který kdysi vedl ve zdejším kraji Švédy. Poddaní, které vojsko velice sužovalo, se domluvili a čaroděje zastřelili speciálně odlitou kulí. Ten od té doby nenalezl pokoje a stále obchází po hradě.
Ať už na Housce peklo bylo či nikoliv, při vaší návštěvě možná na pár čertů narazíte. Hrad se stal místem kostýmů, rejů, jarmarků, šermířů, tance a řemesel.
Další zvláštností je skála, která prostupuje celým hradem. Její části můžete spatřit jak venku na nádvoří, tak i uvnitř, například v loveckém sálu. Celé nádvoří je obdařeno úžasnou akustikou, díky níž se Houska stala vyhledávaným místem pro pořádání různých koncertů.
K hradu a jeho okolí se váže mnoho pověstí. Nejoblíbenější je ta o pekle, jehož vchod prý střeží strašlivý černý mnich bez obličeje. O tom, kde se brána do jiného světa nachází, se ale vedou již mnoho let spory.
Další zajímavou postavou je nocí bloumající černokněžník, který kdysi vedl ve zdejším kraji Švédy. Poddaní, které vojsko velice sužovalo, se domluvili a čaroděje zastřelili speciálně odlitou kulí. Ten od té doby nenalezl pokoje a stále obchází po hradě.
Ať už na Housce peklo bylo či nikoliv, při vaší návštěvě možná na pár čertů narazíte. Hrad se stal místem kostýmů, rejů, jarmarků, šermířů, tance a řemesel.